Fracek na dovolené aneb jak žít supr život na fejsbuku

Letní povídka pro MF Dnes. O tom, jak všichni ostatní mají lepší a zajímavější život než vy. A jak to? Protože mají lepší a zajímavější fotky na fejsbuku, sdílejí zajímavé názory a píšou vtipné statusy...a vy je jen čtete, zíráte a závidíte. Anebo je to všechno trochu jinak?

  Jsem na dovolený s našima v jižních Čechách, zatím docela vopruz. Všichni tvrdí, jak je to tady skvělý, příroda, že je se na co dívat, já teda na tom nic tak úžasnýho nevidím. Pár rybníků, na horizontu placka, dohlídnu až skoro do Itošky, komáři mě koušou, jen co najdou kousek mý obnažený kůže. Až se uvidím s Dušanem, tak budu samej pupínek, to nepřežiju.

   „Mariko, nehraj si pořád s tím telefonem“ okřikl mě táta.

„Jen lajknu pár fotek Verči, to snad můžu, ne?“ odsekla jsem tátovi, pořád ho prudí, že koukám do mobilu a noťasu. No a co, je to jediný mý spojení s normálním světem. A to se ještě hodně omezuju před nima, vždycky se s telefonem zavřu na záchod nebo do sprchy. Právě se snažím nějak upravit pár fotek, který jsem vyblejskla na snídani, kde teda fakt měli všechno, takže to vypadalo jak na nějaký all inclusive v Turecku. No a pak jsem vyfotila včerejší západ slunce nad jedním rybníkem, cvakla jsem to tak, aby nebylo poznat, že je to rybník a při troše úprav z toho bude západ u mořeJ A pak jsem tam hodila fotku s jedním docela pěkným klukem, když jsem čekala u stánku na pití, a k tomu hodila koment, že je to můj nový objev. Nikdo ale nemusí vědět, že jsem nemyslela toho kluka, ale tu žlutou limošku, co prý máma kdysi měla nejraději ze všeho a mě teda zachutnala taky.

   Verča je teď se svým přítelem na Krétě a pořád na facebook hází skvělý fotky, jak se spolu baví v moři, jak společně pijí z takovýho obrovskýho drinku na baru, jak zkouší takový ty bláznivý sporty, teď tam píše, že se máme zítra těšit na suprový fotky z aquaparku, kam zítra jedou. Sakra, co mám na fejs asi tak napsat já. Těšte se na skvělý fotky ze Strakonic, kam se zítra chystáme? No, tak to se akorát tak znemožním před všema svýma 326 přátelama, co tam mám a to nepočítám, kdo všechno další si čte moje statusy.

    Kdyby mě naši aspoň nechali jet na ten fesťák, co je tady o víkendu. Měla bych pár fotek hustejch týpků, co tančí ráno polonazí, nebo bych třeba mohla vyfotit i někoho z kapely, která tam bude hrát, to by Verča čuměla. To je fuk, že jejich muzika mi toho moc neříká, mám radši klasickej pop, ale ty fotky by mohly bejt skvělý a pár lidí by mi to určo závidělo. Ale stačilo, abych se o tom před tátou zmínila u snídaně a jeho mlčení znamenalo jasnou odpověď. Táta si potom šel ještě pro kafe a mamka mi řekla, ať už o tom ani nezkouším mluvit nebo zkazím všem celou dovolenou.

    Zkazím všem celou dovolenou? Jako komu všem? Kdo se tady kromě nich na té blbé dovolené baví. Jezdíme na kolech jak blbci po nějakých stezkách, stejně to vede jen k nějakým šutrům zřícenin nebo rozhlednám, no to jsem z toho fakt vodvařená po tolika hodinách dojet k pár balvanům v lese.  

„Tohle si máš vyfotit,“ vítězoslavně mi řekl táta, když se mohl po dojezdu ke zřícenině konečně pořádně nadechnout.

„Na to jsem čekala celých 14 let,“ zasyčela jsem napůl pusy a šlápla do pedálů.

No, ale kdybych to nafotila z nějakého šikovného úhlu, a hodila tam pár barevnejch úprav, tak by z toho možná vylezl nějaký památník jak z Egypta. Ještě uvidím.

    Zvonil mi telefon a já ho za jízdy na kole zvedla. „Okamžitě ten telefon schovej nebo ti ho vyhodím,“ slyšela jsem za sebou křičet tátu. „No jooo, ahoj Dano, zavolám ti večer, jo? Jsem teď na dovče s našima...funím? no to je potom tenisu a teď se chystám do bazénu, brnknu pa,“ zalhala jsem s poměrně čistým svědomím. Co budu zrovna Daně vykládat, že se trmácím po nějakým lese na kole, zatímco ostatní normální lidi jsou v těchto vedrech někde u vody, nejlépe na pláži u moře. Jen naši to považují za ztrátu času a opalování za nezdravé, takže mi nezbývá, než to tady těch pár dní přežít, ale už si psychicky sahám skoro na dno.

   Když jsme přijeli do hotelu, což je takovej pidi penzion, co zažil renovaci někdy před 30 lety, což našim připadá roztomilé, že jim tam vše připomíná jejich mládí...proboha...zjistila jsem, že jim tam nefunguje wifina. Udělala jsem jim tam na recepci takovej hysterák, že syn od majitelky musel přijet a dát tu wifinu do cajku. Mě nezajímá, že ostatní hosté to nevyžadují, mají to na netu psané, mají, tak to tam chci mít. To bylo to první, co jsem si samozřejmě zjistila a kdyby to nedali do pucu, odjela bych.  

     Večer jsem pak napsala Daně, že nemám čas volat, že jdeme s partou kluků na diskotéku, lhala jsem, ale nemusí vědět, že naši mě nutili jít tady do jakéhosi sklepa, kde to smrdí plísní a prý, že pan majitel tam má exkluzivní vínka. A co jako? Dokud tam nebude mít vychlazené Mojito nebo Sex on the beach, což vůbec pochybuju, že ví co je, tak tam nepáchnu. Tak trčím na pokoji, chvíli jsem si četla časák, ale to co v něm píšou, už je nejmíň sto let starý, protože Britney už dávno není s tím svým bodyguardem, to fakt mají z roku raz dva. Raději jsem zavolala Darině.

„Čáu, tak jak je?“ ptala se mě soucitně, protože jako jedna z mála věděla, kam jedu.

„Ani se neptej, asi umřu, naši se tváří, jak kdybysme lepší dovolenou společně nezažili, to dělají vždycky, stejně jako vloni na tom čundru, jakože spaní ve stanu je strašná zábava, děs,“ zavzpomínala jsem s hrůzou na loňskou dovolenou, „a kde seš ty?“

„ Ještě doma, zítra letíme s našima na Santorini,“ řekla Darina.

„Ty brďo, to se máš,“ s jistou závistí v hlase jsem odpověděla.

„Jo, těším se,“ řekla Darina.

„Tak nezapomeň hned házet fotky na fejs, ať z toho taky něco mám,“ řekla jsem jí.

„Ty, víš, že já nemám moc dobrej foťák na telefonu, něco nafotím a pak vás pozvu po dovolené na fotky,“ řekla naivně Darina.

„Seš blbá? Po dovolené to už nikoho nezajímá...já už to vidím, hned bych to tam házela..hele, první fotku na letišti u nějakého supr drahýho obchodu, pak v letadle, zezadu vzít všechna ta sedadla, nebo z okýnka vyfoť křídlo letadla, to bude božííí...nebo když se vyfotíš s pilotem v kokpitu, to by byla bomba. Ale to musíš na net hodit hned, ne až se vrátíš, to už budem na tom našem srazu s děckama, to budeme fotit jiný věci,“ chrlila jsem ze sebe.

„No, tak uvidím...“ nejistě odpověděla Darina.

„Hele, když tam nehodíš pár fotek do 24h, jakobys tam nebyla, chápeš? Ideálně nějakej vtipnej koment a máš hned dvacet lajků, ani nemrkneš,“ znalecky jsem jí chtěla pomoct.

„Aha, no volala mi Dana, kde prej seš teď na dovolené, že to vypadá jak někde u moře, s all inclusive a  novým borcem,“ řekla Darina.

Ve mně by se krve nedořezal. „A cos jí řekla?“ vyštěkla jsem.

„No, že jsi s vašima na kolech v jižních Čechách,“ řekla nevinně Darina.

„Darino, ty seš ale kráva blbá, víš to?“ naštvaně jsem típla telefon. No co už, zítra tam naflákám nějakých pár sdílení od bulváru, pár písniček a fotky zmizí v historii, kterou už nikdo nevyhrabe. Se z toho nezblázním. Za týden na srazu s děckama nafotím parádní kousky a to bude teprv Dana čumět, jak umím žít.